Slunce

Tento článek vyžaduje vaši pozornost Tato stránka nebo sekce byla vyhodnocena jako stránka, která vyžaduje úpravy. Podívejte se, prosím, na diskuzní stránku tohoto článku, abyste zjistili, co je třeba opravit, a nebojte se ji editovat, a tak nám s tímto problémem pomoct.

Slunce

Centrum slunečni soustavy. Historie: Sluneční soustava je stará přibližně 4,6 miliardy let. Vznikla z rozsáhlé změti drobných prachových částeček, které tvořily mrak o typickém rozměru kolem 1 světelného roku. Tanto mrak se působením vlastní přitažlivosti smršťoval a tím i zhušťoval, ohříval a pomalu roztáčel. Tyto změny jsou důsledkem základních fyzikálních zákonů jako zákon zachování momentu hybnosti nebo zákon zachování hmoty a energie. Jakmile se rychlost rotace prašného mraku zvýšila, začala působit odstředivá síla podél "rovníku" zárodečného útvaru, takže zcela chaotický chuchvalec se postupně změnil v poměrně pravidelný rotující disk, který byl uprostřed nejhustší a směrem k okrajům se ztenčoval. V centrální části vzniklo poměrně brzy nejhmotnější těleso soustavy - zárodečné Slunce. Zprvu žhnulo jen v infračervené (tepelné) oblasti spektra, a teprve když se změnilo v hvězdu (v jeho nitru započala termonukleární reakce), rozzářilo se zřetelně i v optické oblasti spektra. Prachové částice v okolí Praslunce se většinou vypařily a odpařený plyn byl tímto Sluncem "vymeten" ze sluneční soustavy spolu s drobnějším prachem. Ve větší vzdálenosti od Slunce se však prachová zrníčka udržela v tuhém stavu, případně se po "přetavení" znovu ochladila. Z těchto zrnek se poměrně rychle (za 1000 let) slepily kaménky o průměru řádu 10 mm a z nich za dalších 1000 let vznikly kamenné balvany o rozměrech kolem 5 km. Za dalších 20000 let se jejich střetáváním staly tzv. planetesimály II. generace o průměru 500 až 800 km a hmotnostech až 1021 kg. Tato tělesa už měla značnou vlastní gravitaci a dokázala si přisvojit zbylý plyn nacházející se v prostorách sluneční soustavy, čímž vznikly prvotní plynné atmosféry kolem větších planetesimál. Splývání planetesimál II. generace probíhalo dál, byť zřetelně volnějším tempem. Nejpozději za 200 milionů let od začátku smršťování zárodečného mračna měla planetární soustava kolem Slunce prakticky současný vzhled.