| Třída Intrepid | |
| |
| Typ lodi: | lehký průzkumník |
| Délka: | 345 m |
| Šířka: | 132 m |
| Výška: | 64 m |
| Palub: | 15 |
| Hmotnost: | 700 000 tun |
| Posádka: | 150 |
| Rychlost: | cestovní: Warp 8
kritická: Warp 9,985 (maximálně 1 hodina) |
| Zbraně: | phasery třídy VIII
4 standartní odpalovače fotonových torpéd |
| Obrana: | Štítový systém
Standardní duraniový/tritaniový jednoduchý trup pole strukturální integrity |
| Výskyt (hlavně): | Star Trek: Voyager |
| Příklady lodí: |
|
| |
Třída Intrepid je Federační třídou vesmírných lodí navrženou v druhé polovině 24. století.
Obecný přehled
Pohled na loď třídy Intrepid shora
Když si Flotila objednala vývoj nového typu vesmírného plavidla, objevilo se hned několik inovací a technologických novinek. Bylo to například nové a výkonnější warpové jádro nebo variabilní konfigurace pylonů gondol. Tato konfigurace značně omezovala poškození subprostoru během warpového letu, což byl v době vývoje tohoto systému problém číslo jedna. Když bylo zjištěno poškozování subprostoru při nadsvětelných letech, tak Federační vědecký koncil omezil warpovou rychlost na stupeň 5. Díky systému variabilní konfigurace pylonů však mohla vesmírná loď třídy Intrepid letět i vyšší rychlostí při stejném nebo i menším poškození subprostoru. Do této nové třídy vesmírných lodí byla dále implementována technologie bioneurálních gelových balíků a v neposlední řadě také systém pohotovostního holografického zdravotníka. (VOY: "Relativity")
Ve své době byly schopnosti prototypu Intrepid velmi působivé. Třída byla navržena jako nejrychlejší ve Flotile a až do vývoje třídy Prometheus jí toto prvenství zůstalo. Procesor hlavního počítače byl schopen zvládnout 47 milionů souběžných datových operací a 575 trilionů výpočtů za nanosekundu. (VOY: "Concerning Flight")
Historie
USS Voyager v doku na Utopia Planitia
Vývoj a konstrukce lodí třídy Intrepid proběhly v docích na Utopia Planitia. Prototyp této třídy – USS Intrepid byl uveden do služby v roce 2370. V pořadí druhá vyrobená loď této třídy USS Voyager, byla zařazena do služby v roce 2371. (VOY: "Caretaker")
Výkon třídy Intrepid dokazuje zejména úspěch lodi USS Voyager. Tato loď je známá především díky své zcela nezávislé a úspěšné sedmileté misi v dříve zcela nezmapovaném delta kvadrantu, který je od prostoru Federace vzdálen tisíce světelných let. Plavidlo bylo zcela odříznuto od komunikace s Hvězdnou flotilou (do roku 2374), nemohlo být zásobeno potravinami či vybavením a nemohlo být v případě poškození opraveno na žádné federační základně. Přesto bez větších poškození zvládlo celou tuto neuvěřitelnou cestu.
Technická data
Konstrukční parametry a rozvržení lodi
Bližší pohled na primární trup třídy Intrepid
Trup lodí třídy Intrepid je vyroben z durania. Konfigurace trupu je talířového typu, tedy podobná předcházejícím třídám hvězdných lodí. Trup lodi je tedy rozdělen na primární trup a sekundární trup s warp gondolami. Jednou z nejvýznačnějších předností lodí této třídy jsou především zmiňované variabilní gondoly, které se před skokem do subprostoru zvednou. Podobná technologie nebyla užita na žádném jiném typu vesmírné lodi. Dále se na těchto lodích nachází plasmové energetické systémy a tricyklický systém podpory života. (VOY: Drone)
Podle standartu Hvězdné flotily se na palubě 1 nachází hlavní můstek, společně s konferenční místností a kapitánovou pracovnou po stranách modulu můstku. V přední sekci paluby 2 se nachází jídelna pro posádku s množstvím jídelních replikátorů. V jídelně se nachází tři velká okna, která nabízejí velkolepý pohled na vesmír před lodí. O patro níž, v přední sekci paluby 3 je kajuta velícího důstojníka. Pod okny kapitánské kajuty se nachází senzorové pole ve tvaru diamantu, ještě níž pak parabola sekundárního navigačního deflektoru.
Dorzální část talířové sekce je pokryta celkem čtyřmi phaserovými drahami. Dvě z nich vedou od zadního zakřivení podél celé talířové sekce. Končí kousek od pomocného deflektoru. Zadní část obloukového tvaru je pokryta dvěma menšími drahami umístěnými šikmo na zádi talířové části lodi. Spodek talířové sekce je pokryt dvěma relativními phaserovými drahami jako horní část.
Na spodní části talířové sekce je také zadokován aeroraketoplán. Toto plavidlo je vlastně vylepšený ranbout, který je postaven na platformě existujícího ranboutu podobného ranboutům třídy Danube. Místo klasických gondol má však aerodynamická křídla, který mu dávají 450% zvýšení manévrovatelnosti při atmosférickém letu oproti standardním raketoplánům.
Přistávací mechanismus
Hlavní deflektor třídy Intrepid emitující gravitonový paprsek
Parabola hlavního navigačního deflektoru je umístěna na přední straně sekundárního trupu. Nad deflektorem po obou stranách se nachází dva odpalovače fotonových torpéd. Na spodní části sekundárního trupu se nachází tři krycí desky. Přední krycí deska zakrývá reakční komoru, součástí prostřední krycí desky je také port jehož pomocí se doplňuje antihmota, velký magnetický ventil dále odděluje antihmotu od hmoty během transferu skladovacích nádob. Zadní krycí deska umožňuje vyhození warpového jádra z lodi v případě potřeby. (VOY: "Day of Honor")