Warp jádro je běžné označení pro hlavní energetický systém umožňující lodím přechod na warp. Během 22. století byl warp reaktor na lodích třídy NX technicky známý jako "Gravimetric Field Displacement Manifold" (ENT: "Cold Front").
Na hvězdných lodích Federace warpové jádro se obvykle skládá z reakční komory hmoty a antihmoty, využívající deuteriovou a antideutériovou reakci v matici krystalu. Krystaly litia užívané kolem roku 2265 a 2266 byly nahrazeny dilítiovými krystaly.
Jako bezpečnostní opatření může být jádro fyzicky vyhozeno z plavidla. V takovém případě by se mělo jednat o takovou událost, která ohrožuje posádku a posádka rozhodne, že chyba jádra nemůže být opravena.
Ochranná nádoba s antihmotou je také chráněna magnetickými poli, zásobníky (trychtýře) antimhoty prochází skrze antihmotové posuvníky do injektorů (vstřikovačů antihmoty), které přesně nadávkují a stlačí antihmotu do formy, v níž vstupuje do dilithiového atrikulačního spojení. Deuterium, uskladněné na lodi či získané bussardovými kolektory, je uvolněno z nádoby (trychtýře) do proudu z opačného vstřikovače hmoty (deutériového vstřikovače). Molekuly vstoupí do mřížky matice dilitiového krystalu, uvnitř mřížky dojde k reakci a uvolní se laděný energetický tok proud elektroplazmy (vysoce energetická forma plazmy). Elektroplazma je vedena magnetickými plazmovými potrubími skrz energetický převodní systém. Federační energetická převodní (rozvodná) síť, což jest elektroplazmatická rozvodná síť, zahrnuje EPS vedení a EPS kohouty. Největší energetický tok vytváří warp plazma, jejíž výstupy ve dvojím energetickém převodním potrubí jsou připojeny k warp gondolám.
Rozdíl byl zpozorován ve 24. století, kdy Klingoni používali ve svých motorech raději míšení triliia a antitriliia než deutérium.
Na romulanských hvězdných lodích je používán jiný přístup k možnosti warpových letů. Lodě disponují umělou kvantovou singularitou, jež jim dodává energii pro nadsvětelné lety.
Roku 2369 Quark a Barbo prodali Tarahongianům vadná warp jádra (DS9: "The Nagus").
Warp jádra hvězdných lodí zanechávala rezonanční stopy, které umožňovali dané lodě sledovat (VOY: "Caretaker") .